PROMOTOReportáž o tom, jak v Kozojedech mnohým došel dech

Dneeees se podíváme na tooo, jak mnohými kvůli jménu vysmívané Kozojedy natrkaly ego i zadní části těla nejednomu českému a evropskému enduristovi 🤘🏻🐐

O uplynulém víkendu  7. – 8. srpna 2021 hostili Kozojedy 2. závod evropského šampionátu, a současně první letošní Mistrovství ČR, v enduru. Po kamenité Itálii pokračoval po čtyřměsíční odmlce evropský seriál na naší jináč podmáčené půdě v Kozojedech, Brodeslavech, Hradišti a Liblíně. Někteří si zajeli pro spravení chuti i do nedalekého Bůčku, nevadí, že tam trať vůbec nevedla. Kdo by dle názvu místa konání čekal zvyky, kuchyni a ceny jako někde na Balkáně, tak se šeredně mýlil, tady panoval tuty fruty krutý západ. Příkladem budiž koza v rohlíku za 40 korun 🌭🐐 To už se víc vyplatilo dát si k večeři pivo ze z Plzně za pětačtyřicet 🍺

Klucííí z místního KP Endurojc klubu připravili parádní, a taky parádně těžké, závody. Enduro test v Brodeslavech, extrem v Hradišti a cross test v Liblíně doplnily dlouhé přejezdy, ve kterých nechyběli náročné a prudké výjezdy, sjezdy, brody, skalky,… prostě plno všeho co jináč k enduru patří. Zezhora zezdola, naštorc a šejdrem, na 3 plnotučná kola, s přísným časovým limitem, protřepáno, namícháno a vydatně dokořeněno čtvrtečními a sobotními nočními lijáky – to vše vytvořilo výživný a pro mnoho závodníků těžko stravitelný endurový koktejl. Co víme, tak smrtící nebyl, přežili všichni, ale motorky, ega a těla účastníků dostala pořádnou nakládačku.

Nechyběli jsme tu samozřejmě ani my, Husqvarna Promoto alias Švestka team, ve složení Tazman, Kuba Kliment a Petr Smítka.

Závody jsme pojali jako důkladnou zkoušku nově nafasovaných motorek a pořádný trénink a test odolnosti na kvapem blížící se italskou Šestidenní. Cílem bylo proto, mimo jiné, nezranit se, úplně nezlikvidovat motorky, otestovat fyzičku a psychičku, a upéct poslední detaily přípravy s dalšími členy týmu speciálně sestaveného na Šestku. Tu pojedeme pod světovým názvem Šlappeto Plum Team ve složení Tazman (krycí jméno Petr Křivánek), Škuťák (Míla, Miloslav, Miloš, Milan, Miláček Škuta) a Křečák (alias Maňas, Roman Krejčí, v Kozojedech v naprostém utajení pod křestním jménem Daniel). Představuje dokonalý mix odolnosti, zkušenosti, dravého mládí a vždy dobré nálady, zkrátka toho nejlepšího, co dosud uzrálo na Moravě.  Těšíte se? My se taky těšíme!

Abychom to ale vzali pěkně popořádku, začalo to ve středu večer mlhou, co by se dala krájet. Ještě, že ta nejvíc důležitá místa, tedy nápojový stan a kadibudky svítili všem potřebným pocestným dlouho do noci. Když už jsme u těch kadibudek, tak těch bylo narozdíl od italského mistrovství o celých 8 kusů víc (ano, počítáte správně), několikrát byly během akce vyprázděny, a při dosažení horního limitu 💩 jim začaly výstražně blikat majáčky. To se povedlo 👏🏻👏🏻👏🏻

Čtvrtek pokračoval výstavbou tábora a prohlídkou dvou testů. Ty jsme začínali za slunka a končili ve vydatném lijáku, za který by se nemuseli stydět ani ve Vietnamu. I kozy radši obuly gumáky.

Miss mokré tričko nemělo vůbec smysl vzhledem ke složení průzkumné skvadry vyhlašovat, zasoutěžili jsme si tedy alespoň o Mistra mokrý pupíček. Vyhrává Kubíček, neohrozí ho ani Tazmanův chlupíček.

Nakonec nám přeci jen vysvitlo slunko, připravili jsme motorky, rozdělali tradiční oheň přátelství a po práci došlo i na hudbu, tanec a noční legraci, tuzemské i mezinárodní přátelení se přerušované tlačením a taháním zapadlých aut a karavanů z bláta. No, co vám budeme povídat, najednou bylo krásné páteční ráno. Při něm jsme urvali naše první (a bohužel i poslední) vítězství, a to v předání a umístění motorky do depa. Jsou za ta nějaké soutěžní body, že?

Hezký slunečný den nám pokazila až prohlídka trati extrem testu v Hradišti, který byl po čtvrtečním lijáku zážitkem opravdu jen pro otrlé. Trochu jsme se na závody přestali těšit, radost nám neudělala ani inspekce několika výjezdů na přejezdech a po oficiálním zahájení rozprava a seznámení s celou tratí od Radka Tomana, který jí projel a už by jí prý podruhé jet nechtěl. Nás to čeká 3x oba dva dny. Tady nám zrovna ukazuje, kde je potřeba pustit řidítka, roztáhnout křídla a plachtit s modlitbou na rtu dolů. Jdem radši brzo spát.

Je sobota a startujeme. Tazman, narozdíl od Kuby a Petra Smítky, kromě českého mistráku bojuje i o další body do evropského šampionátu. Před námi je velmi náročný a dlouhý den, pět a půl hodiny závodění na trati, 170 km, 9 měřených testů a skoro žádný čas na lelkování a jedovaté vtípky o kozách. Jdeme na to 💪

Hned v prvním testu Tazman odlehčuje novou motorku o světlo a přední blatník, ale jede se rychle dál, po chvíli i s blatníkem, bez něj je to blátivé peklo. Náročná trať dává zabrat všem, závodníci postupně více či méně dobrovolně odpadávají, chytají penalizace, jsou bohužel i první zranění.

Úspěchem je nevzdat to, poprat se s těžkými výjezdy, dojet bez časové ztráty, zvládnout prefinish. Daří se to po vysilujících pět a půl hodinách jízdy Tazmanovi, který končí v závodě ME v kategorii Senior na 5. místě, i Kubovi, který končí v českém mistráku na celkovém 24. místě, 3. ve své kategorii. Smíťa to v průběhu závodu vzdává, chybí morál i síly. Je potřeba nabrat co nejvíce nové energie, zregenerovat do dalšího závodění, žádná oslavná bujará barbecue party se nekoná. Kozy a Kozojedy se všem enduristům potichu a poklidně z bezpečí smějí.

Vydatný a vytrvalý noční liják bere ale veškerou chuť. Nedělní závody jsou tu, jede se opět na 3 kola vše, jen někde je to trochu zkrácené. Každý už ví, co ho čeká. Z dvou set závodníků pokračují pouhé desítky, i ty postupně řídnou. Tazman ihned po startu montuje světlo, které se potkalo se stromem hned v první sobotní erzetě, aby směl pokračovat dál. Ale první extrem test, kde mu padá a válí se závodník přes cestu a nejde nikudy projet, bere poslední vůli prát se o cenné vteřiny v těžkém závodě, kde každá sekunda bude hodně bolet a chybět. Hlava nejede dál a tělo šťastně souhlasí.

Po prvním kole s nasbíranou časovou ztrátou končí i Kuba, Smíťa nakonec do závodu vůbec nenastupuje. Co naplat, že první po lijáku zdecimovaný extrem test se nakonec nikomu nepočítá. Kozojedy nám to spočítali jinak a ukázali, že na Šestidenní je kromě opravení motorky ještě trochu potrénovat. Tělo i hlavu. Bez větších zranění a škod, takový byl náš cíl, pokračujeme s chutí a hlavně ve zdraví dál, a to je nejdůležitější.

Moc děkujeme všem sponzorům za podporu, bojovali jsme ze všech sil. Děkujeme přátelům a kamarádům za fandění na trati, Markovi a Lucii za fotodokumentaci použitou v této reportáži a samozřejmě obrovský dík a poklona pořadatelům za skvěle uspořádané, i když hodně těžké enduro. Smekáme před všemi, kteří úspěšně dokončili i druhý den závodění v Kozojedech, jste dobří! 

Vracíme Kozojedy kozám, už žádné vtípky, ukázali jste nám, kdo a jak tuto kraluje. Respekt 🐐👑